Žádný LinkedIn. Práci na vesnici jistí starosta a hospoda

Ráno je na venkově ticho. Jenom zakokrhá kohout a potom přijede v 6:29 hodin autobus do města. Právě tenhle autobus často rozhoduje o tom, jestli práci máte, nebo ne. Shánění zaměstnání mimo velká města má svá specifika a musíte je pochopit.

Kde skutečně hledat

Samozřejmě máme dnes Úřady práce a internet, který v současnosti ke hledání místa využívají všichni. Zapomeňte ale jenom na pracovní portály. Na vesnici pořád fungují ještě různé starší způsoby. Třeba nástěnky v obchodě, obecní rozhlas i šíření informací typu „jedna paní povídala“. Starosta ví, že místní firma rozšiřuje výrobu. Účetní z vedlejší vsi tuší, že pila hledá obsluhu. A hospoda je někdy lepší než LinkedIn.

Zeptejte se i osobně

Samozřejmě existují i už zmiňované cesty, tedy pracovní servery, úřad práce, weby konkrétních firem. Jenže malé a střední podniky často inzerují nenápadně, nebo vůbec. Prostě čekají, kdo se přijde zeptat osobně. Na venkově má osobní kontakt hodně často mnohem větší váhu než perfektně vyladěné CV. Vyplatí se také sledovat průmyslové zóny v okolí okresních měst. Mnoho lidí bydlí na vesnici, ale pracuje 15–30 kilometrů daleko. To je realita, ne výjimka.

Co je potřeba splňovat

Na venkově se méně řeší tituly ze škol a mnohem víc spolehlivost. Přijít do práce včas a nemít moc absencí a vydržet. To zní banálně, ale každý to nezvládne právě to zaměstnavatelé opakují nejčastěji. Velkou výhodou je řidičský průkaz. Bez auta jste často odkázaní na omezené spoje. Pokud autobus jede ráno a pak odpoledne, sladit to se směnným provozem může být někdy dost velký problém. Mít řidičák skupiny B se stává na venkově prakticky nutností, skupina C otevírá další dveře.

Musíte toho zvládnout víc

Důležitá je také univerzálnost. Menší firmy hledají lidi, kteří zvládnou víc věcí, trochu administrativy, trochu práce ve skladu, občas slušně promluvit se zákazníkem. Specializace je skvělá, ale spíš ve velkém městě, tady s ní moc neuspějete, vítězí všestrannost. A ještě jedna věc: pověst. Na vesnici se zprávy šíří rychle. Pokud jste někde skončili hodně ve zlém, další zaměstnavatel se to pravděpodobně dost rychle dozví a když za ním přijdete, možná vás rovnou odmítne.

Kdo shání zaměstnance dlouhodobě a proč?

• Výrobní firmy a montovny – Menší továrny, strojírny, potravinářské provozy nebo dřevozpracující závody hledají lidi téměř pořád. Důvod? Fyzicky náročná práce, směny, někdy nižší mzdy. Fluktuace je vyšší, a tak se nábor nikdy úplně nezastaví.
• Zemědělské podniky – Farmy, družstva, zahradnictví. Sezónně i celoročně. Moderní zemědělství už dávno není jen o vidlích, potřebuje techniky, obsluhu strojů, zootechniky i administrativu. Problém je, že mladí často odcházejí do měst.
• Sociální služby a zdravotnictví – Domovy pro seniory, pečovatelské služby, menší nemocnice. Stárnutí populace je znát i na venkově. Práce je smysluplná, ale náročná psychicky i fyzicky, proto je nedostatek lidí chronický.
• Řemesla – Instalatéři, elektrikáři, zedníci, truhláři. Pokud máte výuční list a chuť pracovat, o zakázky nouze nebývá. Mnozí řemeslníci jsou vytížení měsíce dopředu.
• Logistika a sklady – Díky e-shopům vyrostly sklady i mimo velká města. Hledají skladníky, řidiče, koordinátory. Opět směny a fyzická práce znamenají časté nábory.

Každodenní dojíždění: realita bez příkras

Romantika ranní mlhy nad poli rychle mizí, když v zimě škrábete auto při minus deseti, nebo mrznete za tmy na zastávce autobusu. Dojíždění je největší téma venkovského zaměstnání.

Jak to vypadá časově?

Jezdit 20–40 minut jedním směrem je běžné. Hodina už je na hraně, ale spousta lidí ji akceptuje. A co finance? Benzín nebo nafta ukrojí významnou část výplaty, totéž platí o nákladech na dojíždění autobusem nebo vlakem. Pokud zaměstnavatel nenabízí příspěvek na dopravu, je dobré si to spočítat předem.

A co náročnost?

Cesta může být čas na to poslechnout si v autobuse nebo vlaku ve sluchátkách nějaký podcast nebo hudbu. Zároveň je to ale také zdroj únavy, zejména když musíte při směnném provozu vyrážet ráno nevyspalí autem či autobusem nebo v zimě trnout, aby nebyla sněhová kalamita a námraza a vy jste se vůbec do práce a zpátky domů dostali.

Autobus?

Pokud jezdí. V menších obcích je to složitější, protože moc autobusů nejezdí. Jste vázaní na konkrétní spojení, které nesmíte prošvihnout, protože další jede až za dlouhou dobu nebo třeba vůbec ne. Vlastní auto v tomhle případě znamená svobodu, nemusíte trnout, že vám spoj ujede, ale i náklady na servis, pojištění, nečekané opravy. Na druhou stranu: po práci se vracíte domů, kde je klid, zahrada, les za rohem. To je hodnota, kterou mnozí měšťáci hledají marně.

Jak to často chodí

Typický scénář může být následující. Přestěhujete se na venkov s představou práce „někde poblíž“. První měsíc zjistíte, že „poblíž“ znamená 25 kilometrů. Odpovíte na několik inzerátů, ale odpověď nepřijde. Pak vám soused řekne: „Zkus to v té firmě u silnice, berou pořád.“ Zajdete tam osobně. Ne přes formulář, ale zaklepete na dveře. Mluvíte s mistrem výroby. Druhý den máte zkušební směnu. Není to vysněná práce, ale je stabilní. Po roce už znáte půlku regionu, víte, kdo kam přechází, kde přidali a kde se chystá rozšíření. To je možnost pro ty, kteří jsou mladí, fyzicky zdraví, schopní fyzicky náročné práce a dennodenního dojíždění.

Když nejste fit

Pokud ale máte nějaký handikap a fyzicky náročnou práci nezvládnete a i kdybyste se o to pokusili, neprojdete zdravotní prohlídkou, nastává horší problém. Když si projdete přehled druhů firem u vedených výše, které na venkově dlouhodobě přijímají, v naprosté většině případů jde o fyzickou práci. Výběr se vám tím ohromně zúží. Prostě zjistíte, že nemáte šanci. Navíc může být potíž i s dojížděním, pokud nemáte auto a neřídíte, protože autobusové spojení je značně složitější. Někdy může přijít zajímavá nabídka, kde byste uspěli, jenže má to háček – nachází se ve vzdálenějším městě a vy prostě nemáte šanci se tam fyzicky dostat.

Co dělat v takových případech?

Naštěstí existují i možnosti práce, kterou můžete dělat na dálku z domova, třeba administrativa, účetnictví, redakční práce a podobně, což jsem zvolila i já. V takovém případě nevadí, že nejste fyzicky zdatní a schopní být osm nebo dvanáct hodin na nohou a obstarat celosměnový provoz u výrobní linky. Také nevadí, že je problém každodenní dojíždění, protože všechno nebo naprostou většinu věcí řešit na dálku. I tímto způsobem se dá vyřešit práce na venkově.