Craco, italské město, které prohrálo boj s přírodou

Na první pohled působí Craco jako kulisa z apokalyptického filmu. Opuštěné domy, prázdné uličky a vítr, který se prohání mezi rozpadajícími se zdmi. Italské Craco je město, kde se zastavil čas – a kde každá prasklina ve zdi vypráví příběh o naději i lidské houževnatosti. Vydejte se na místo, které stále dokáže uchvátit svou syrovou krásou.

Craco: Italské město duchů

Na jihu Itálie, zhruba 50 km od proslulé Matery, se na strmém kopci tyčí opuštěné město Craco. Město sužoval nejen mor, ale také záplavy a sesuvy půdy. Kvůli těmto událostem se museli jeho obyvatelé vystěhovat. Craco se stalo vybydleným městem duchů a v roce 2010 bylo zapsáno do Světového památkového fondu. Dnes díky své scenérii láká zejména filmové produkce.

Město provázela smůla

Středověké Craco vzniklo před rokem 1060 a již od samého začátku jej provázela smůla. Když přežilo války, nájezdníky a okupanty, zasáhla v 17. století opakovaně morová epidemie, která neúprosně snížila počet obyvatel. Ke vší smůle se přestalo dařit zemědělství a město postihl hladomor. Následovalo dlouhé období nestability a úpadku. Během této doby bylo Craco dvakrát vypleněno. Po sjednocení Itálie roku 1861 už bychom jeho tehdejší slávu hledali marně.

Craco se nedokázalo přizpůsobit

Zatímco okolní svět mířil vstříc 20. století, Craco zůstalo uvězněno kdesi ve středověku. Domácnosti topily v kamnech klestím, jediný zdroj pitné vody představovala studna na náměstí a dráty elektrické vedení končilo na poště pod kopcem. Pro obyvatele, kterým přezdívali Crachesi, nebyla dostupná lékařská péče ani školy. Místní si uměli vydělit peníze tvrdou manuální prací na poli, ale půda pomalu ztrácela svou kvalitu a výdělky tak klesaly. Polovina obyvatel se proto po první světové válce sbalila a odjela za vidinou lepších zítřků do Ameriky. Rok co rok se počet obyvatel snižoval.

Italská vláda nadějí pro Craco

Změnu slibovala vláda v 50. a 60. letech. Craco mělo mít novou asfaltovou silnici, elektřinu, kanalizaci a další vymoženosti moderní doby. Když však stavební technika zasáhla do infrastruktury pamatující středověk, narušila se tím statika budov. Zemětřesení, které doposud Craco zvládalo bez problémů, nyní začalo činit velké problémy. I ty nejmenší otřesy způsobovaly sesuvy půdy a praskání budov.

V roce 1961 se ukázalo, že uspěchaná práce dělníků udělala více škody než užitku a že pod městem prosakuje voda, která napáchala velké škody. O dva roky později se museli obyvatelé dočasně evakuovat. Sny na návrat domů se zcela rozplynuly roku 1972, kdy přívalové deště spláchly zbytky střech domů. V roce 1980 již bylo jasné, že šance na návrat neexistuje. Oblast zasáhlo tak silné zemětřesení, že z města zůstaly pouhé ruiny.

Je Craco dnes přístupné?

Vstup do města je přísně hlídán a regulován. Bez průvodce se sem nedostanete. Denně může vstoupit 35 návštěvníků. Město se totiž doslova rozpadá před očima a padající cihly nejsou ničím neobvyklé. Craco si oblíbili zejména filmaři a kulisy města jste mohli vidět třeba ve filmu Umučení Krista (2004).

Tajemná zákoutí a temné uličky města lákají mnoho návštěvníků. Ti se shodují na tom, že atmosféra, která na vás z místa dýchne, je nepopsatelná. Zdi opuštěného kostela a kaple stále nesou stopy po starých freskách. Úřady se snaží zachovat alespoň jádro města pro budoucí generace jako připomínku jeho kulturního i historického významu.