Alcatraz v Japonsku? Hashima, ostrov s mrazivou historií

Opuštěný ostrov, který kdysi pulzoval životem, vypadá dnes jako mrazivé město duchů. Když k němu poprvé připlouváte, z dálky vás ohromí jeho masivní betonová silueta. Hashima je místem, kde se technický pokrok střetl s lidským utrpením a zanechal za sebou ticho, rozpadlé budovy a příběhy, na které se nedá zapomenout.

Kde se Hashima nachází

Ačkoli jde o ostrov dlouhý zhruba půl kilometru, v minulém století zde žilo přes 5000 obyvatel. To představovalo tehdy jedno z nejvyšších zalidnění na světě. Dojedete sem lodí z Nagasaki zhruba za 45 minut, ostrov se nachází zhruba 15 kilometrů odtud.

Od obyvatel pevniny dostalo místo příhodnější pojmenování – Gunkandžima, tedy Opevněný ostrov. Japonci o Hashimě nechtějí příliš mluvit a není divu. Tato betonová zástavba s minimem zeleně připomíná Alcatraz, kterému se bohužel v mnohém podobá. Hashima svým způsobem také představovala vězení a stala se symbolem nesvobody a otroctví.

Hashima jako zlatý důl

Šlechtická rodina Fukahori narazila počátkem 19. století na naleziště uhlí právě na Hashimě, což jim udělalo stejně velkou radost, jako by našli zlato. Japonsku totiž naleziště uhlí chybělo a dováželo se do císařství velmi draze z Koreje a Číny. Roku 1869 byste na ostrově již našli větší počty šachet, které sahaly až do hloubky 45 metrů. Roku 1873 důl na Hashimě získala světoznámá firma Mitsubishi.

Proč má Hashima temnou minulost

S nedostatkem pracovní síly si budoucí automobilka nemusela lámat hlavu. Čínsko–japonská a rusko–japonská válka poskytovala dostatek válečných zajatců, které nikdo nepostrádal. Roku 1907 čítá nejhlubší šachta kolem 199 metrů a dostává se pod úroveň mořského dna. Kvůli závalům, udušení pod sesuvy nebo utopení při průvalech dochází k velkým ztrátám na životech. V průměru denně umíralo kolem čtyř až pěti pracovníků. Ještě před první světovou válkou tu vzniklo devět obrovských betonových staveb, které dodnes nahání hrůzu.

Hashima po druhé světové válce

Japonsko se tou dobou nachází v obrovské krizi. Je zničeno jak ekonomicky, tak materiálově, a navíc nemá lidské zdroje. Znalo však řešení této situace – uhlí z Hashimy, které pomůže vybudovat továrny, koleje a přístavy. Tentokrát jej však na ostrově dobývali horníci z Japonska. Společnost Mitsubishi zajistila ubytování nejen jim, ale i jejich rodinám. Na ostrově dále nechyběla škola, divadlo, nemocnice, restaurace nebo také kadeřník.

Všichni si jsou rovni, ale někteří si jsou rovnější. Rodiny sice žily v dvoupokojovém bytě, ale sdílely s jinou rodinou kuchyň a toaletu. Oproti tomu úředníci a učitelé měli byty s vlastní kuchyní i toaletou. Manželky horníků ve svém volném čase zametaly chodníky a ulice, přičemž ženy úředníků se takové brigády účastnit nemusely. Pokud zaměstnanci dolu neplnili normy, nebo se provinili jiným prohřeškem, jako trest jim byla omezena dodávka elektřiny nebo užitkové vody. Hashima se stala podivným utopickým prostředím se sklony k diktatuře. K oficiálnímu ukončení těžby došlo 15. ledna 1974 a poslední lidé odešli z ostrova 20. května téhož roku.

Hashima dnes

Ačkoli by Japonsko na osud ostrova Hashimy rádo zapomnělo, pravděpodobně se tak nestane. Nejenže se tu natáčelo několik dramatických scén k bondovce Skyfall, ale stále sem jednou týdně míří lodě se zvídavými turisty. Někteří z nich chtějí vidět senzaci, jiní uctít památku obětí. Za vstup turisté zaplatí kolem 6 000 jenů a projdou se po zhruba 300 metrů dlouhém náměstí. Mezi budovy však nikdo nesmí vstoupit, protože statický stav budov je tak špatný, že hrozí nečekané sesuvy. Ostrov byl zapsán na seznam památek UNESCO, s čímž samozřejmě tvrdě nesouhlasí ti, jejichž předci na Hashimě umírali. Od roku 2005 vlastní ostrov město Nagasaki, které jej plánuje opravit, ale plné otevření ostrova je spíš utopií, protože by bylo zapotřebí obrovských investic.